Česky:

1. Ve Zlatém lese

2. O světle a temnotě

3. Noční píseň

 

Elfsky:

1. Nainië

Ve Zlatém lese

Řeknu ti, kdyby bylo mi tak
po všechny roky mých dní
nedoved bych jinak než dbát
na každý list zlatem zdobený.

Zlato jak živé ve stromech plá
a já jsem jak nikdy snad rád
že stromy mé zdobí se tak
když po zimě zbarví svůj šat.

Řeknu ti, kdybych měl sen
jak stromy mé umírají
pak skončil by pro mě ten den
a plakal bych po mnoho dní.

Proto ať radši zůstanou v snech
mé stromy zlatem zdobené
a nikdy nespatří svět
kde zemřely by stromy mé.

 

O světle a temnotě

Nejsem člověk, ani elf,
i když k Eldar blíže mám, 
a dokud zlé bude trvat
poběžím vstříc temnotám.

Sama světlá, neviděná
hledám ve tmě skuliny
kudy světlo dostane se
do téhleté pustiny.

Všechno tady pomíjí a vadne
a lidé jsou příliš nestálí,
pohyby zla zde však nejsou kradmé
a světlo je jednou provždy odhalí.

Avšak do té doby světlonošů třeba je
a tak přicházejí na pomoc,
lidem útěchu a radu dát též
a veliká je jejich moc.

Zatím však dny jsou ještě temné,
ale každá noc vždy končí ránem.
Však cestičkami světla chvíli jděme
a pak dobro bude znovu králem.

Noční píseň

Když noc je temná, hvězdy svítí
nad tvojí zasněnou hlavou
odvaž se ty malý poutníku zříti
píseň jejich lkavou.

Do šera nočního táhne se tiše;
bezmezný jak dřímota je ten hvězdný třpyt
ulož se ke spánku do přízračné chýše
a jeho hlasy nech s klidem svým znít.

Když temné mraky táhnou do spícího kraje
a blesk se střídá s hromem
tak každá skrýš ti dobrá je
třeba i ta pod rozložitým stromem.

Však bouřka poleví, nevyhrála zase
nad jemným řádem přírody
těš se teď zvláštní té kráse
když voda padá do vody.

Téměř už ustala v hlučné své práci;
stříbrný déšť spřádá z paprsků nit
ve větvích vysokých zpívají ptáci
a harfy hvězd mohou zas znít.

Nainië

`BiTj  I~BjE  `C7  `VjF5%  1T51TjD7  
iT5R  j~Nt$,F5  yE5%t#7  
5&  ~M97Fi1E  qEj/E  9Fj/R  
1E`M7F,R5  5~BiTt$  lE  eG7G`V  
`C7  5~N7F  9D`BlE  eD`B5# = a~CjR  
1~C7F  yE9D`BlE = iE2#  `N`B`CjR  ú

Isil síla ar eleni tintilar  sine lómessen vanimar nu úhresta palla helle tauressen nísime ya firie  ar nóre haiya faina, cále táre vahaiya, sanda oiale!

Měsíc svítí a hvězdy se třpytí v těchto krásných nocích pod bezbřehým širým nebem ve vonících hvozdech, které umírají vzdálená země září, světlo tak vzdálené, navždy neměnné!